Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už začátek nového alba dublinského kvarteta mě doslova uhranul. Začíná samostatným ženským zpěvem, který mírou vrchovatou čerpá z tradice irského folku. To, jak se postupně skladba vyvíjí, jde ale zcela jiným směrem. Ponejvíc připomíná bohaté epické opusy z dílen kapel, jakými jsou GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Přidávají se repetitivní rytmy, které tlačí písničku do instrumentálního finále, ve kterém vás smyčcové plochy trhají na kusy jako smečka hyen raněnou gazelu. Drásavé nepříjemné plochy mají ostrost japonských katan. Základní nápěv je přitom přearanžovanou starou lidovkou “The Butcher Boy”, která pojednává o tragédii, kdy je žena opuštěna svým milencem, což vede k její sebevraždě. Je to naprosto hypnotický otvírák, který vás k albu přikove. Současně se sluší říci i to, že jde o nejlepší skladbu celého alba.
Síla alba tkví nejen ve vokálech, ale hlavně v aranžmá irských lidových vzorů do současnější podoby. LANKUM se podařilo vzít esenci jejich hudební tradice a transformovat ji do podoby, která má potenciál zaujmout i publikum, jež irskému folku neholduje. Dokáží oživit zašlé barvy skladeb a dodat jim nové a mnohdy o poznání temnější odstíny. Navíc hudbu dokáží skvěle podpořit i vizuální složkou. Tomu odpovídá i jejich úspěch. Jejich klip “The Young People” režírovaný Bobem Gallagherem se může pochlubit cenou Best Irish Music Video Award. Spolupráce s Gallagherem nebyla výjimkou v tom, že se kapela dokáže obklopit velmi zajímavými osobnostmi. Narážím tím na spojení s producentem Johnem Murphym, který je podepsán například pod úspěchem raketově rostoucí kariéry BLACK MIDI.
Na False Lankum kapela pokračuje ve střídání křehkých akustických momentů, zemitějších “odrhovaček” a téměř až postrockových ploch. Vedle skočných klasik, jakými jsou “The New York trader”, tu jsou ambientně pojaté plochy, které vyzařují neklid a zvláštní vnitřní sílu. Dá se to přikládat faktu, že poslední album kapela skládala v izolaci na staré námořní pevnosti a okolní moře jim bylo silnou inspirací.
Zdaleka nejde jen o znovuzrozený folk. LANKUM zůstávají osobití. Guardian o nich napsal, že by se snadno mohli stát hardcore-dronovou kapelou a já vlastně souhlasím. Ačkoliv mají své kořeny zavrtané hluboko do irské minulosti, nechávají si všechny dveře otevřené a nebojí se vzít nedotknutelné rodinné klenoty a začít s nimi experimentovat. A dělají to s citem, ale současně i s velmi otevřenou hlavou.
Guardian o nich napsal, že by se snadno mohli stát hardcore-dronovou kapelou a já vlastně souhlasím. I když je to irský folk.
8,5 / 10
Sestava
Ian Lynch - vocals, uilleann pipes, concertina, tin whistle, percussion
Daragh Lynch - vocals, guitar, percussion, piano
Cormac Mac Diarmada - vocals, fiddle, viola, banjo, double bass, vibraphone, piano, percussion
Radie Peat - vocals, bayan, concertina, harmonium, organ, piano, electric organ, harp, mellotron
Skladby
1. Go Dig My Grave
2. Clear Away In The Morning
3. Fugue I
4. Master Crowley's
5. Newcastle
6. Fugue II
7. Netta Perseus
8. The New York Trader
9. Lord Abore And Mary Flynn
10. Fugue
11. On A Monday Morning
12. The Turn
Diskografie
False Lankum (2023) The Livelong Day (2019) Between the Earth and Sky (2017) Cold Old Fire (2014) Where Did We Go Wrong?! (2003)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 24. března 2023 Vydavatel: Rough Trade
ZE SHOUTBOX-u
RIP
Přímá srážka GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR a irského folku. Vedle pasáží, které náladou připomínající Pipinův zpěv, když Faramir vyjíždí na předem ztracenou bitvu jsou rezavé disharmonické dronující plochy. Skvělá a netradiční deska.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.